Nejvýznamnější případy Soudního dvora EU definující služby informační společnosti: Přelomová rozhodnutí a právní důsledky
Služby informační společnosti (ISS) tvoří samotné srdce evropského digitálního hospodářství a zahrnují vše od vyhledávačů přes tržiště, video platformy až po dopravní aplikace. Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) sehrál klíčovou roli při výkladu rozsahu a omezení ISS podle práva EU, zejména podle směrnice 2000/31/EC (směrnice o elektronickém obchodu) a nyní v rámci vyvíjejícího se rámce aktu o digitálních službách (DSA).
V tomto článku rozebíráme čtyři přelomová rozhodnutí Soudního dvora EU – Google Spain, Uber, Airbnb a YouTube – která ovlivnila, jak se služby kvalifikují (nebo nekvalifikují) jako služby informační společnosti (ISS), s praktickými dopady na digitální platformy, regulační orgány a právní poradce.
1. Google Spain SL a Google Inc. v AEPD a Mario Costeja González (C-131/12)
Toto rozhodnutí z roku 2014 je široce známo pro zavedení „práva být zapomenut" podle zákona o ochraně údajů. Zásadní ale je, že také potvrdilo Vyhledávání Google jako službu informační společnosti – klasifikaci, která spustila uplatňování rámců elektronického obchodu a ochrany údajů.
Klíčové poznatky
- SDEU potvrdil, že vyhledávač je poskytovatelem služeb informační společnosti (ISS), i když je pro uživatele zdarma. Jeho služba – indexování a uspořádávání obsahu třetích stran – byla komerční a spadá pod právo EU.
- Soud rozhodl, že společnost Google je správcem údajů při zpracování výsledků vyhledávání týkajících se jednotlivců.
Implikace
- Tento případ rozšířil koncept „kontrolora“ v kontextech ISS.
- Potvrdila také, že zprostředkovatelé ISS mohou podléhat povinnostem vyvažování práv, jako je odstraňování výsledků vyhledávání za specifických podmínek.
2. Uber Spain (Asociación Profesional Elite Taxi v Uber Systems Spain SL) (C-434/15)
Případ Uber se zabýval hybridní povahou digitálních platforem – kde se digitální rozhraní (aplikace Uber) používá k poskytování tradičně regulované služby (městská doprava).
Klíčové poznatky
- SDEU rozhodl, že Uber není pouhým ISS. Namísto toho tvořila jeho služba nedílnou součást městské dopravy, zahrnující kontrolu nad cenami, kvalitou a přístupem k řidičům.
- Proto činnost společnosti Uber nespadala do rámce směrnice o elektronickém obchodu a mohla být regulována na vnitrostátní úrovni podle dopravního práva.
Implikace
- Stanovte precedens pro diskvalifikaci digitálních platforem jako ISS, pokud vykonávají podstatnou kontrolu nad poskytováním základní fyzické služby.
- Otevřely se dveře pro celostátní regulaci zprostředkovatelů „platform work“.
3. Airbnb Ireland UC v AHTOP (C-390/18)
Tento případ zkoumal, zda online rezervační platforma Airbnb může být regulována jako realitní agent ve Francii, přestože působí v celé EU.
Klíčové poznatky
- SDEU dospěl k závěru, že Airbnb je službou informační společnosti, protože jedná nezávisle na majitelích nemovitostí a nekontroluje ani neřídí skutečné služby pronájmu.
- Společnost Airbnb nebyla podle francouzského práva povinna vlastnit realitní licenci vzhledem k harmonizované ochraně, kterou nabízí směrnice o elektronickém obchodu.
Implikace
- Posílená ochrana zásady země původu pro platformy nabízející čistě digitální zprostředkovatelské služby.
- Stanovil jasnější hranici mezi pasivními digitálními zprostředkovateli (ISS) a aktivními poskytovateli služeb.
4. YouTube a Cyando (spojené případy C-682/18 a C-683/18)
Tyto paralelní případy posuzovaly odpovědnost platforem pro sdílení videí (YouTube) a služeb pro hosting souborů (Uploaded.net) za uživateli nahraný obsah chráněný autorským právem.
Klíčové poznatky
- Soud objasnil, že platformy jako YouTube mohou být poskytovateli služeb informační společnosti (ISS) a požívat omezené odpovědnosti jako hostitelé podle článku 14 směrnice o elektronickém obchodu – pokud nemají skutečné znalosti o nezákonném obsahu.
- Platformy však mohou ztratit svou výjimku z odpovědnosti, pokud aktivně propagují, kontrolují nebo organizují činnost porušující práva.
Implikace
- Potvrzeno podmíněné omezení odpovědnosti pro ISS podle práva EU.
- Posílena povinnost jednat urychleně po oznámení, při zachování rovnováhy mezi svobodou platformy a ochranou duševního vlastnictví.
Závěr: Definice ISS se neustále vyvíjí
SDEU poskytl zásadní srozumitelnost a nuance ohledně toho, co představuje službu informační společnosti. Tato rozhodnutí ukazují, že:
- Míra kontroly nad základní službou je rozhodující pro klasifikaci.
- Pasivita nebo neutralita zprostředkovatele ovlivňuje odpovědnost.
- Pouhá digitální vrstva nestačí k tomu, aby se služba kvalifikovala jako ISS – záleží na kontextu.
S tím, jak se začíná uplatňovat Akt o digitálních službách, zůstávají tyto precedenty zásadní – pomáhají rozlišovat mezi regulovanými digitálními platformami a tradičními poskytovateli služeb fungujícími online. Právníci musí neustále posuzovat nové obchodní modely podle těchto standardů, aby určili povinnosti související s dodržováním předpisů a rizikovou expozicí.